Takovou smutnou melodií krajina zpívá,
v takové zemdlené bolesti krajina vzdýchá,
že krev pozvolna v žilách mi vázne,
a duše otvírá náruč slavným záchvatům Smrti...
: Popel z oblaků, jak s potrhaných pavučin prach na hlavy padá kajících,
útěcha padá v zlekané duše...
...hymny větru a deště,
dlouhé a monotonní, v to bez přestání pláčou.
Až do chvil tohoto smíření s Pomstou,
až do chvil veliké a mrtvé modlitby k Pánu
já svíjel se v nervosách duše,
lkající a spílající na palčivém loži Hoře,
já krvavou rukou neváhal hroziti bílému Slunci...
Ale dnes, usmířen s Pomstou za neznámou Vinu,
své ruce sepjaté v modlitbách povznáším k Pánu.
A takovou smutnou melodií krajina zpívá
a v takové zemdlené bolesti krajina vzdýchá,
že krev pozvolna v žilách mi vázne,
a duše otvírá náruč slavným záchvatům Smrti...