V Tvých očí blahém úsměvu
rád vlhký pohled můj se tiše ztrácí;
v něm radost svoji nalézám
a odplatu za všecku svoji práci.
Však někdy očí na řasách,
jak na květu zřím krůpěj slzné rosy.
Tvé oči smutné plakaly
a o soucit mne znaveného prosí.
Ó, dítě moje, neplač víc,
měj v očích úsměvy a nikdy lkání.
Tvé slzy těžké bolem jsou,
a každá ostře do srdce mě raní.
Však očí Tvojích úsměvem
se síla v duši unavenou vrací.
Dej spokojený pohled svůj,
a odplatu mi dáš za všecku práci.