Takové zvláštní přijdou chvíle,
kdy nechci žít a nechci mřít...
Zármutek důvěrně sedne si ke mně
a položí svou krásnou, zemdlenou hlavu na můj klín
a dává si hladiti své hedvábné vlasy...
Pak vypravuje někdy, jak mnoho již trpěl.
Zatím od hor šero táhne,
do strun srdce tiše sáhne,
tak rozpláče se v lkavé melodii,
že nechci žít a nechci mřít... Snem ve snech žiji.