Mlhy rozpjaly holubí křídla nad lesy a lada,
stromy zkrvavěly, zažloutla stařecká těla.
Květy pomřely, nade vším zmírání chvěje se záhada.
Ticho. Smrt v křoví zdlouhavé melodie pěla.
Mrtvo v Přírodě a v duši zmámené bolesti nálada.
Ach! To prokleté, věčné a váhavé chřadnutí života!
Smrti! Nesnesu svadlé své maso a nervy.
Rychle ať padnu!
(Psi vyjí v noc černou, psi tvoji, holota...)
Ránu jen jednu, ostatní dokonaj’ červi.
...Kam letím? Bože! – V šílenství ubitá duše zas kolotá!
V dálce sesláblý měsíc již zapadá;
Smrti melodie zdlouhavá ještě mi odkudsi zněla.
...Divná, divná mě přepadla nálada,
když se do snů mých skláněla studená podzimní čela.