Když znaven prací hledám tichý klid,
proč vzpomínky mne k Tobě svábí,
proč o Tobě já stále musím snít?
– Že tolik se snad máme rádi?
Když v duši moji padne těžký stesk,
a ruka Bolů čelo chladí,
proč ztiší bouř tu zraků Tvojich lesk?
Že tolik se snad máme rádi?
Když piji teplo laskavé Tvých rtů,
vždy láska Tvá mé duše struny ladí,
a odpověď v nich na otázku čtu:
To proto, tolik že se máme rádi!