Kdes vysoko nad městy plnými hluku
my odvážně vystavme sobě svůj stan.
Tam lásky sen prožijem’ v srdcí svých tluku,
Ty Venuší, já třeba Pan.
Do hor trosek, do samot odvěkých tišin
my zapadnem’, jak v podzim krvavý list.
Však do měst my s hrdostí vzhlédneme s výšin;
nám životem větším je vichřice hvizd.