Filosofové smrti a Smrt,
Hrůza a Modlitba:
Ty pojmy tak blízké šílenství tanci!
Ach, já zapomněl, Vy jste již odešli, moji bratři;
a co zbylo v mé černé samotě?
Ani Filosofové smrti, ani Smrt,
ani Hrůza... ani Vy...!
– – – Snad Modlitba...?!
Ó, Bože!
Celý můj život je veliký výkřik k Tobě!
...A pláč! A vzlykání! – Všechno jen k tobě!
...Neznám ničeho kolem...
...tma a černé, zoufale vzepnuté ruce...
Ó, Bože! Přijmi šílenství tvora,
jenž vůlí Tvou stvořen, dosud žije!
Život křičí! Modlitby křičí!! Umírání křičí...
a Ty, Bože, nade mnou se srdcem kamenným.
Tvůj sluha nehodný vrátil se s prosbami k Tobě!
Ty neslyšíš... Já svíjím se, Bože!
Již nemohu plakat, již nemohu vzlykat,
má duše umřela...
ale nervy a mozek a tělo,
to proklaté tělo za Tebou z posledních sil křičí...
– – Skály nehnuly jediným pískovým zrnkem,
Moře bez Větrů nevztýčilo vlny!!
Netknuté ticho... Nebes lhostejné ticho!
...Jen řídký smích z daleka, z daleka slyším...
Tak aspoň Skalou být, tak aspoň Mořem!!