Pak zase přišly dny šedé a smutné,
ve kterých nebesa nízká v tichosti pláčí,
ve kterých podzimem listí zas rmutne
a dlouhé, šedivé vlasy polem se vláčí.
Pak zase v pustých a studených hnízdech
bolest se krčila, bolest znavených duší.
...A krajem sestárlým zmíravý zní vzdech,
vzdech samotářů, kteří konec svůj tuší.