Co všechno je žena, ubohý člověk!
Je čistota, anděl a bůh,
je pohlaví otrok a zvíře v své touze,
je zlo a hřích a satan sám!
To všechno si ze ženy utvořil filosof muž,
jen aby vždycky byl velký
a vysoko nad ženou, ubohým tvorem.
Jak ale směšná a tragická úloha muže!
Když vpravdu žena je čistou, nazve ji bohem.
Když ukojit povolí výkřiky vznícených těl, je otrok a bestie pohlaví;
je satan, když odbelhá schromený muž.
Ona prý svádí v krvavé domy,
ona prý utrácí nervy a peníze muže.
On, beránek tichý, již probil svou vůli, aby se vzepřel.
Teď žena je zlo, hřích a satan.
A přece žil v rozkoších celým svým tělem i duší.
A zrovna tak s vášní žil, jako ta žena.
Snad žena a později dítě též prokleje rozkoše prožité chvíle,
jež z nudy a únavy proklel dnes muž.
Však ona proklínat bude za svoji a dítěte bídu.
Žena je pohlaví otrok,
muž je však ženy, otroka otrok.
Kdo tedy vyšší? Kdo bůh a kdo satan?