Je chvíle tichého snění,
kdy změněna v tajemství světla,
Tvá duše bílá a čistá
v mé samoty zázrakem slétla.
Je zpěvům podobna tichým,
jež ve chrámech dalekých pějí,
je vlnám podobna tůní,
jež vzdávaj’ se větrů mých reji.
Jak kdyby z étheru byla
a z pavučí hedvábi stkána,
jak ptačí ohlasy jarní,
jak světelné úsměvy rána.
Je chvíle tichého snění,
kdy duše má tajemství vzdálená slyší:
Tvá bytost v božství se změní,
a boha pak pochopím v samot svých tiši.