Dávno již zemřela slova v mých rtech,
dávno již poklesly před činem ruce.
Jak asketa řeholník žiju v svých zdech,
duši svou přibíjím na pranýř Muce.
Jestliže zaplanu chvilenku v snech,
vzpomínky do dálek zaletí maně,
tisíc dnů kaju se v samoty zdech.
Snů žár a vzpomínky? – Bolest dám za ně.