A tu píseň nejsladšími,
když tvé lásky mladé hlasy
slýchávaly jara časy,
komu pěl jsi tÓny svými?
„Sladkých zpěvů nepozbudu,
až v posledním srdce tluku
vyzpívám tu sladkou muku,
ano v hrobě pěti budu.
Zvlažím žaly, zlíbám slasti,
jež mé žití kojívaly,
by co kvítka zazpívaly
milé, drahé, sladké vlasti.“