Jedno kvítko rád-bych vložil
ve tvou knihu k paměti,
v kalich jeho čisté složil
srdce svého oběti,
aby, až tu orla letem
chvíle tato pomine,
lásky ráj i s pestrým květem
burným časem pohyne,
jistou tobě známkou bylo,
že mé srdce nelhalo,
řkouc, že tobě, co mu zbylo,
přátelství ctné zavdalo.
Proto zpomínka až čilá
k těmto listům zaletí,
rci: „Co ústa vyslovila,
věrná duše pečetí.“