„Nedívej se v jasno slunce,
popálí ti oči,
aneb tobě s jeho žáru
smutek v srdce skočí.“
Ach, jak možno nezírati,
když tak krásně plane,
když to srdce po něm toužiť
nikdy nepřestane.
Vy jste jasné slunce moje,
Slávy svaté ráje,
proto po vás stále toužím
nezhroziv se báje.
Orlem letě slunce dojdu,
nežli touhou svadnu,
aneb v žáru křídla spáliv
v moře smrti padnu.