Klamem dvojím: slovem lichým
a hubinkou mámivou
vzala klid jsi prsoum tichým;
za to bouři vášnivou
rukou zrádnou, nelítostnou
v srdci mém jsi vzbudila,
mysl lehkou, nestarostnou
na věky jsi zničila.
Aspoň teď, an v trudném snění
radosť v žalosť se mi mění,
ustaň, slitování měj,
Milino, teď klidu přej! –