Já byl mořem a ty perlou,
v hlubinách jsi dřímala,
čarokrásným půvabem jsi
vonné dechy sypala.
Tvoje dechy – tisíc sluncí
po hlubinách svítilo,
až se celé velké moře
v jeden plamen znítilo.
Vlna za vlnou se hnala,
aby paní uctila,
aby tobě, královně své,
s pokorou se kořila.
V tom tvé na rty s ráje slétlo
usmívání andělů,
jímž se moře rozhoupalo
do nejzazších oudělů.
V tyto divé moře plesy
jedno slovo zaznělo,
sladké slovo vroucí lásky
na rtech tvých se zachvělo.
Vlna vzala, vlně dala,
moře hlasy složilo,
a tak na tisíce písní
po hlubinách ožilo.
Minul sen, však divé plesy
ještě slyším po vlnách,
i těch písní na tisíce
v svého srdce hlubinách.