Lítá větřík po zahradě,
dívka se ho ptá,
pestrému co kvítí
sladce povídá.
„Dočkej času, porozumíš
tajné řeči mé,
přilítne-li Vesna
v srdce toužebné.
V kyprém, slibném jeho sadě
květy vypučí,
tebe sladké mluvě
brzo vyučí.“
Dlouho, dlouho dívka stála,
toužně čekala,
až se v mladém srdci
Vesny dočkala...
Lítá větřík po zahradě,
neptá se ho víc,
sama kvítkům šeptá
slov již na tisíc.