Jako hrob má láska byla,
tužby, smutky, žaly, boje,
vzdechy, pláče, radování,
všecko kladla v nitro svoje.
Tam to všecko tiše sedí,
nehýbá se, nehovoří,
v lepší časy jenom doufá,
až se staré světy sboří.
Jako hrob vždy tobě němá,
nebo to jí známo bylo,
od porodu že je děckem,
jež se mrtvé narodilo.