Potůček to život náš,
lučinou se vine,
kolem kvítí vykvétá,
kolem kvítí hyne.
Vlnka běží dál a dál,
ku břehům se kloní,
hned zas v ostrém kamení
žalostivě zvoní.
Někdy vodu rozpění,
mladou hlavu ježí,
potom opět dlouhý čas
klidně cestou běží.
Přichází-li běhu cíl,
bujně zvedne hlavu,
ale hlava umdlévá,
zdlouha klesne v navu.