Na tom našem dvoře
vítr s krutou zlostí
lípou sem tam klátí
co hřích nevinností.
Ubožátko lípa
k vzdoru nemá síly,
bez ustání slyšeť
smutné její kvíly.
Úpěnlivě volá:
„Běda! běda! běda!
Vítr krutokrutý
pokoje mi nedá.“ –
Tak i zápasící
srdce volá: „Běda,
mně, ach, lásky hoře
nikdy klidu nedá!“