Nemni, v mé když líci svaté
míru nebe zářilo,
že i bouře v srdci spiaté
vonným dechem zničilo.
Sopka srdce jest tlukoucí,
větřík kol ní polétá,
pohleď v nístěj, tam horoucí
zápal vře a klokotá.
Běda, buď se v pobouření
oheň smrtný vyvine,
nebo v hrůzném zanícení
sama sebou zahyne.