Drahá ty vlasti má,
sladká a zpanilá,
jak slunce na nebi
ty jsi mně svítila.
Svítila, vodila
mým rájem blaženým,
ty také povedeš
ku hvězdám ztraceným.
Vodila, zpívala
celým živobytím,
ty v smrti zapěješ
slaďounkým hlasem svým.
Zapěješ, zazpíváš,
bych v tÓnu písně tvé
vzal s sebou na cestu
hlas matky upřímné.
Hlas matky upřímné,
zpomínky edenu
i slzu poslední
před hrobem cezenu.