Na lilii pohleď v rouchu sněžném;
Hrdě pne se svatá nevinnost
V těle nad ostatní kvítka něžném:
Na zem tuto z nebes přišlý host.
Tu zas růže v celé svojí kráse,
Rosou ranní v perlách posetá;
Kouzelný to zjev ti býti zdá se,
Duch tvůj toužebně ji obletá.
Avšak ještě jeden zve tě k sobě
Kvítek skromný, ale spanilý:
Sličnost svou pod lístky skrývá tobě
Fialka, ten kvítek přemilý.
Dívko hleď, bys květla vždy co růže,
V nevinnosti jako lilie,
Skromná jak jen fialka být může:
A jsi právem dcerou Slávie!