Jak jest volno duši v dechu máje,
Po tuhé když zimě prvně vane,
A to první objeví se kvítko
Přejným nebem oku pro slast dané:
Tak mi bylo volno v okamžení,
Když jsem krásnou vlast počala znáti,
Když jsem vyřkla v sladkém opojení
Poprvé to slovo: „drahá máti!“
Dlouho srdce kryté bylo ledem,
Dlouho v duši černá tma jen byla,
Avšak hlas mne boží zbudil ze sna,
Mžitkou černá mrákota se skryla.
Nyní, kdyby živlové se shlukli,
Neporuší více lásku moji;
Nižádná již nezvrátí ji zloba:
Svatým citem duše má se kojí.
Pevně stojím v svatém setrvání,
Věčně chci se k vlasti drahé znáti,
Žádný jiný nevábí mne poklad,
Jen když zvolat mohu: „drahá máti!“