Nač jen stále „Ach a Běda!“
Z těsných prsou vysílati?
Nač jen stále na ten osud,
Na ten trpký žalovati?
Nač jen stále slze ronit?
Nač o ideálech sníti?
Můžeš, když máš vůli pevnou,
Šťastným, velmi šťastným býti!
Jestli ublížil ti někdo,
Ty můj Bože! nuž co více?
Léto ještě neudělá,
Věř mi, jedna vlašťovice.
A když jeden tvou chce zkázu,
Najdeš více dobrých lidí,
Kteří opět milují tě
A nepravost nenávidí.
Anděle nehledej tamo,
Kde jen lidé přebývají.
Z lidí nečiň hned si ďábly,
Když je vášně ovládají.
Měj jen v srdci více lásky,
Pravou víru, pevné chtění,
A když trápení máš velké,
Bůh a čas to všecko změní.
Jsi-li chudý, nenaříkej!
Bůh je bohat, může dáti.
Pracuješ-li usilovně,
Zpívej při tom, čas se zkrátí.
Zanech tedy naříkání,
Vždyť jsi stvořen k blaženosti!
Svědomí jen měj vždy čisté,
Pak žít můžeš v spokojnosti.