Rci mi, Praho, Zlatá naše Praho! Proč tak svátečně se odíváš? Jaké vzešlo v tento den ti blaho, Že tak radostně se ozýváš?
Proč tak hrdě vznášíš týmě svoje, Proč i k plesu pudíš srdce moje? Jak se nemám rouchem odívati Svatebním, an kyne taký ples?
Jak se nemám blaze ozývati, Když mi sláva taká vzešla dnes? Nad mé blaho blaha v světě není: Ferdinand Své slaví zasnoubení!
Pětmecítma rokův odkvapilo, Co již s Chotí drahou spojený; Nejedno se v světě obrátilo, An s ní žive život blažený:
A dnes slaví – ó jak nám je blaze! Stříbrnou Svou svatbu v Zlaté Praze. Díky Tobě, Pane ušlechtilý! Díky vznešené i Choti Tvé,
K nám že přízní jste se naklonili, Nám přejíce přítomnosti Své. Trojíť Pražany k Vám víže páska, Páska mocná: vážnost, vděk a láska.
Zvolili jste sobě stálým sídlem Zlatou Prahu, Čechův pramáti: Kéž Vám Praha jest i blaha zřídlem! Láska Pražanův se nezvrátí.
Zajdou věky a století minou – Jména Vaše z srdcí nevyhynou. Blaze ží, ó Dobrotivý Pane! Život Tvůj ať chrání Pán Bůh sám,
I Tvé Choti zbožné, milované; Drazí jste a milí povždy nám: Kéž slavíte někdy zase blaze Svatbu zlatou v naší Zlaté Praze!
Cookies on Poetry Cove