Co to lítá jako ptáče,
Vzhůru ku nebeské báni,
Mžikem míjí hvězdné říše,
Před trůnem se Páně sklání;
Hned se opět v moře ztápí,
Hned proniká zemní sluje,
A zas jako hravé kvítko
V potůčku po vlnkách pluje?
Co na pouštích sluncem zprahlých
Kouzlí rajské, bujné květy?
Co jak lehounký větýrek
Vznáší hmotu nade světy?
Kdo přeběhne jedním mžikem
Století i věky celé?
Kdo ty různé tvoří city?
Brzy jemné, brzy vřelé?
Když tvé tělo v poutech spjato,
Okovy když rámě tíží,
A klenutí nerozborné
Těžce, děsně na tě zhlíží:
Co tu jako Fönix skvělý
Povznáší tě z toho prachu?
Tělem’s otrok vůle cizé;
Myšlénka, ta nezná strachu!
Myšlénka, ta vládcem jesti
Svobodným nad celým světem,
Myšlénka ti přiodívá
Trapné žití růžným květem;
Myšlénka jest jiskra Boží
Ku blahu poslaná z nebe;
Jí’s povýšen nad vše tvory,
Jí se snížil Bůh tvůj v tebe.