K Tobě, Pane, duch můj spěje,
K Tobě duše má se blíží,
K trůnu velebnosti Tvojí
Všechno klade, co ji tíží.
K Tobě, Otče, duch můj spěje,
Když mi bol mé prsa svírá;
Když mi slza oko rosí,
Tvá milost ji opět stírá.
K Tobě, Králi, duch se vine,
V milost Tvoji pevně doufá;
Nechť se bouře ke mně shání,
Duše má si nepozoufá.
Ty jsi, Tvůrce, štít můj pevný,
Tobě duši obětuji;
Vroucíť v Tebe víra moje,
Tebe znám a zvelebuji.
Ano znám Tě, Otče, Pane!
Tebe duch můj vzývá vděčně;
Miluji Tě láskou vroucí:
Tebe chválit budu věčně!