Proč mé srdce někdy těsným
Ozývá se tlukotem,
Proč se duch můj nespokojí
Zvučným světa hlukotem?
Pokoj hledám, společenstvo
Nedá jej, ni samota;
Kde ji najdu, onu krásnou
Cestu k blahu života?
Budu hledat blaho v lesku,
Jistě tam se najít dá.
Slavená a ctěná býti,
To snad bude rozkoš má.
Máš-Ii srdce cnosti prázdné,
Co ti sláva zpomůže?
Celý by se svět ti klaněl,
Blaho dát ti nemůže.
Tak snad v lásce mír ten svatý
Objala by duše má,
Neboť kdož je láskou zňatý,
Ve všem ráj svůj nalézá?
Lásky ovšem cit je krásný,
Ne však cesta k blahosti,
Není základ k cnosti spasný,
Neboť jsou v ní slabosti.
Ó kde tedy mír ten zbožný,
Jenž mé srdce ukojí,
Jenž mou duši roztouženou
Svatým blahem napojí?!
Máš-li život činů plný,
Pak i cestu k blahu máš,
Máš-li lásku k člověčenstvu,
Pak svůj účel dobře znáš.
Miluješ-li národ, zemi,
Pak i svatá tobě cnost;
Láska tedy vlastenecká
Věčně tvá buď blaženost!