Na obloze hvězdy hasnou,
Život můj se zatmívá;
Ach, kdy dočkám chvíli šťastnou,
Abych uzřel tváři jasnou,
Níž se temno rozdnívá!
Večerní už větřík v réví
Mé besídky mile hrá,
V borku umlkají zpěvy:
Pro tebe tu v smutné jevy
Rozlívá se duše má.
Jméno tvé šeptem studénky
V srdci žaluplném zní,
V skvělé tváři tě jitřenky,
V každém lístečku pomněnky
Zkalené mé oko zří.
A když oupí slavík v stráni
Pode stinnou větvinkou,
Při zefírků vnadných vání
Kochám se v tvém celování,
Bavím se tvou hubinkou.
Vyhasnulo světlo denní,
Noc se beře v krajiny,
Vše dlí v tichém ukojení:
Tys jen ještě mého snění,
Dívko! záměr jediný.
Vznášeti se neustane
Obraz tvůj vždy předemnou;
V oku tvém vždy milost plane,
Z lící tvých vždy mladost vane,
Usta k políbení zvou.
Ale, ach, ký kraj tě kryje,
Srdce mého klenote?
V duši mou se touha ryje,
Oko žalné slzy lije –
Kdy mně radost vykvete?