Měsíček líbě zírá
Tmavými topoly,
Mdlé světlo se opírá
O skalní vrcholy;
Očárně stříbrem vroubí
Vchod k skalní jeskyni,
Probouzí v stinném loubí
Uspanou pěvkyni.
Zažloutlý mžik se chvěje
Pastýrských plamenů,
U louky, kde se leje
Chlad čerstvý z pramenu;
Co sněžný květ se pěny
Na vlnkách houpají,
Tam skalin černé stěny,
Tu kvítka líbají.
Poklidně vanou bory,
Kde ustal větřík hrát;
Ozářen s kolmé hory
Valí se vodopád.
Přeludný stín se míhá
Po mrtvém popluží,
Bludiček svit obíhá
Rokytu v paluží.
Potůček vlaží mechy,
Z nichž perly sršejí;
Ve vlnkách veské střechy
Se vlídně zhlížejí;
Na mlejnské dere hrázi
Se lesk skrz olšiny,
A čilé kolo hází
Kol sebe bubliny.
Světýlka mnohotvárná
Plynou po rybníce,
Zří z háje myslivárna
Při záři měsíce.
Tvrz hledí hrdočelá
Se skály v nebesa,
Tam kostelík se bělá
Na vršku u lesa.
U hřbitova za vískou
Se míhá černá mříž,
A přes zeď hledí nízkou
Starý pod lípou kříž;
Okmítá světlo matné
Náhrobky zrosené,
I kameny památné
Na polo zbořené.
Ach, trudné obraznosti
Probouzíš výtvory –
Měsíčku! snům mladosti
Otvíráš závory;
Přes topolové proutí
Jen smutně na mne zříš,
Co duši mou kormoutí,
Ach, ty jen skoumat smíš!