U studénky, v stínu větví tmavých,
Když se zvučné ztiší údolí,
Smuten ležím, hledě do vln hravých,
Jak se skalnými drou výmoly.
Jemně vlaje lesní vrcholí,
Vůkol příroda poklidně dýše,
Zvířednice jenom s modré výše
Na uspané zírá okolí.
Tu se s tebou, dívko, zabavuji,
U všech míst se drahých zastavuji,
Kde jsem cítil věrné lásky slast;
Metán bolem, žhoucí puzen tísní,
Lyru k prsoum tisknu, v smutné písni
Slavím tebe a svou milou vlast!