Když se večer na lučiny sklání,
Když se oblak na západu rdí:
Ruku v ruce, v sladkém celování,
K besídce jdem, kdežto Milek sní;
Měsíc bledý líbě hledí v ni,
Stříbří křoví na blízké tam stráni,
Z něhož ptactva mutné štěhotání
Vodopádem umrtveno zní.
Často s ní tu v blahocitech plynu,
Nebe v jejím libém vida zření,
Milostí spit, drahou k srdci vinu.
V moři citů sladkých ztopen hynu,
Jestli v studuplném uzardění
Nevinné mi vtiská políbení.