Vstana z lůžka, kteréž Milek vnadí
Mnohotvárným o milence snem,
Letím mezi zkvětlé stromořadí,
Kde se luzný soumrak pojí s dnem.
Pod lípy tam spěchám, ježto chladí
Vonným dechem z mechu lavičku,
Kdež dívenka drahocenná hladí
Krotinkou na klíně hrdličku.
Zatajeným hlasem mne přivítá,
A co v máji poupě rozekvítá,
Když jí k srdci tisknu ručinku;
Na mé rámě něžnou hlavu kloní,
V oku, jenž se mírným jasnem sloní,
Vzniklé lásky tají slzinku.