U potůčku děva trhala jest kvítí,
Když máj s tváří omladěnou luhy vítal,
Fialinka rostla, i bez vonný zkvítal,
Sedmikrásky v drnu počaly se rdíti.
Tuť mi čárný obraz v tichém toku zříti,
Skvěločerné kroužky, k ňadrům se vinoucí,
Sněžné čílko kryjí, planou očka žhoucí,
Jako na růži dvě perlinky se třpytí.
Krásou jatý, volám: „Dívko k milování!
Neprobuzuj ve mně klamné lásky tíseň,
Mně-li s tebou v lásce nepopřáno žíti!“
Tu mne hlas vytrhne z blaženého zdání,
Srdce projme jako slavíkova píseň,
Slova se v něj mísí: „Tvojí volím býti!“