Viz mé děvčátko
toto poupátko
plané růžičky!
kterak zavřené,
v jedno spojené
má své listíčky.
Celé tenounké,
barvy bělounké,
sličné stkvělosti,
vršek zarďuje,
z své se raduje
v světě bytnosti.
Ach, což nyní zřím,
bdímli, čili spím?
poupě jme se mřít!
lístky klesají,
krásu svlékají,
bolest na to zřít!
Vpustiž v srdce své,
milé děvče mé,
příklad z poupátka:
dřív než přijde noc;
z krásy jistá moc
svlekne děvčátka.
Tak sy řícy dej:
mně teď lásky přej,
žijíc v mladosti!
brzy můžeš zmdlít;
potom budeš žít
prázdna radosti.