Chodíme již kolem sebe
jako cizí, neznámí,
u těžkých až srdcí zebe,
půda hoří pod námi.
Místo bratří zrádce samé
vidí oči zardělé,
jen v té hrozné dálce známé
ruce mnou si vesele.
Závist ze všech srdcí číší,
zloba z očí prokmitá –
a den ke dni jsou nám bližší
nepřátelská kopyta!...
Duše má však věří stále,
ze všech srdcí do temna
že zas tryskne nenadále
stará láska dojemná.
Láska velká, čistá, činna,
k naší hrudě nejdražší –
láska, která zapomíná
a vše v obět přináší!