Divná píseň táhne z plání
večer ke mně do ticha,
jemná jako vánek ranní,
jenž jen květy rozdýchá.
Každým jarem zní mi nově
píseň ta jak krásný sen,
v srdci, harfě Aeolově,
rozvlní se tichý sten.
To se opět ozvou jemně
dobolené bolesti,
jak sem plání táhne ke mně
moje píseň – o štěstí...