Co zlatých snů v té černé zašlo skále,
co velkých činů, lásky neskonalé!
Co krve, potu, mozolů a žalů
jim kvetlo cestou na tajemnou skálu!
Klam, závist, výsměch vlastních bratří retem
jim chlebem byly v boji mnohaletém.
Naději stálou, každou krůpěj v žilách
nám v oběť kladli v českých Thermopylách.
Když bloudíš u nich, zda též slyšíš zdola,
jak srdce jejich vzhůru k tobě volá:
„Jdi, druhům zvěstuj mluvu našich kostí,
že pro národ jsme padli z povinnosti!”