Vyšehradská skála
v mlžný plášť se halí. – –
„Kam jste tu mou slávu,
divé bouře, svály?
Klesly staré hradby
v divých bouří žáru,
smutno mi, tak smutno
jako matce k stáru.
Jsem já starou matkou
celé české země,
a mé vděčné děti
přicházejí ke mně.
Přicházejí ke mně
pravé české děti,
matičce se staré
sklání ve objetí.
Přicházejí valem
sem do mého klína,
u matičky staré
sladce se to dřímá.“