Znával jsem cestičku do dáli,
slunečný jas mi ji zlatil,
ptáci tam v topolech zpívali,
les mi ji šumem svým krátil.
Chodil jsem cestičkou mnoho let,
dávno je, dávno již tomu,
jak nemá srdce mě zabolet,
byla to cestička domů.
Ach, všecky jízdy v tu zemskou dál
proti ní uboze blednou,
chtěl bych tak, jak jsem jí chodíval,
jít po ní jen ještě jednou...