Na ráj upomínka boží,
jíž duch lidský vždycky zmladne,
v těžkém žití, plném hloží,
poupátko je dětské, vnadné.
V dětském oku, v růžném líci
unavená hlava šedá,
hořem žití klusající
krásu ráje vždycky shledá.
V děcku lidi ráje vidí,
když jim k blahu všecko pělo –
bez dětí by srdce lidí
dávno bylo zkamenělo.