Zas na oknech nám šero visí...
Jak u stolu si sedám tich,
mé dítě z koutku přináší si
svou torbu plnou listů knih.
Má pestrý obsah brašna sporá –
teď všecko dítě rozvírá,
tu vyndá sešit Světozora,
pak staré listy Lumíra.
Kus fysiky a slabikáře,
i feuilleton Hlasů z podhoří,
a malé očko plné záře
se v moudrosti ty ponoří.
Ač nezná písmen, přečítá mi –
jsem zdiven slyše její ret!
Vždyť každý lístek byl mi známý
a věcí těch jsem nevyčet...