Že již mi prchli snové krásní,
mi slovo vaše vyčítá?
Ó, tisícerem lepých básní
je duše moje ovitá.
Jsou vánoce – já malé dceři
k Betlému stříhám pasáčky,
pak andělíčkům pestré peří
a pro kometu obláčky!
Kdo nezakusil toho blaha,
ať štěstí mému nevěří,
mně nade vše je chvíle drahá,
když u nás teď se sešeří.
Tu chvíle snů je, pěkná, svata,
v ní klíčí básní nadmíru,
však ztratily by mnoho zlata,
jak dotkly by se papíru...