Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN,
noc den můj, jistot s neskutečnem most,
v ní bytostí hvězd jiných bývám host,
v ní tajemna tušením opojen
nezrozeného k žití slyším sten,
v neznámo nořím se a prabytost,
v tmách nových smyslů bájných cítím vzrost
a zázračných jsem vidin, kouzel plen.
Jde v podvědomí nevědomé výš
a podvědomé v šero měnných tuch,
v žas vědění a citu živou říš.
Že všechno živo, vím tak v zdáních svých,
když mystický všech pochyb svírá kruh
i věčná krása skrytá v uměních.