Lad, pořádek vám boha dokázal – – –
Byl čas však... Tvora – (boha nebylo),
jen triumf hmoty v děsném chaosu,
bez konce hmoty dráhy v počátku,
kdy síla jediná – duch – ještě spí,
jen pudem gravitace žena ji,
v sled v hrozných bolestech by zvítězil
a z hmoty náručí se vymanil – – –
Lad malý byl, byl v plenkách tehdá bůh...
Pud gravitace v lásku vykvetl,
jímž milují se mrtvá tělesa,
jímž kovy v objetí si padají
a zvířata a všechno, všechno – lad.
Ne účelnost, to klam, jen spojitosť,
jež jinak býti ani nemůže!
Tak ve všemmíru, ve mně v mikrokosmu,
čím víc duch mohutní, tím větší lad,
čím hmota zmírá víc, tím krasší lad,
a nepořádek u mne nemožný...
Vím! – Co záhady, rej věčných hádanek
a pochybností tanec zuřivý? – – –
To chaos ducha, v němž zase tvoří se,
co víc než duch – I ten již vidím lad
a souvislosť, jež hmoty vlastností.