Přijď ženo má, již neznám, brzo, brzo,
přijď chvíle klidu ještě zavčas, zavčas,
přijď moje mládí ještě před mou smrtí!
– – – Proč vždy jen ťukáš, vzpomínko má plachá,
víš, rád bych otevřel, jen nemít okov, řetěz – – –
Proč nevkročíš se sestrou svojí tuchou?
Tak někdy se mně zdává – – – To vím dobře,
to již jsem viděl, znám to – – – Ale odkud!?
Snad z minulého žití. – Možno, ale důkaz!
Tak leccos v řádkách žití škrtnu, nečtu – – –
Vždyť k tomu vrátím se – – – Leč kdy a kde jen!?
Můj cit to ví. – Já neznám život jiný. –
– – – Přijď ženo má, již neznám, brzo, brzo,
přijď chvíle klidu ještě zavčas, zavčas,
dva spíše snad si na vše vzpomeneme! – – –