Stlumený pokoji můj, jaký těžký šer tu,
spíš žalář, hrobka, chrám modlitbu lákáš se rtů.
Hra zdola harmonia v sny mé sténá zticha,
kdos blízko pochován jak rovu z hlubin vzdychá.
Dost dum, má otrokyně, Obraznosti lichá,
co rozkazuje, plň má nezkrocená pýcha:
Smích, tanec víno chci, šílenství sladkých žertů,
žár těla, ústa, ňadra, klín, chci vášní ku koncertu
hry lásky, závrať polibků, chci peklo objetí,
ji písní zmámit v hřích, jí sebe spíjeti,
žár slunce ruměnné chci její milosti,
chci hmotou urvati mžik štěstí věčnosti...
Ne, kouzelnice má, nic nechci sám, AŤ ONA ÚSMĚV MÁ,
mé nebem vězení, mé rájem zoufalství a rozkoší má tma.