Snad cosi jest, já VTEŘINY však syn,
má sladká, lehká moudrost motýlí
v poletu životem mne nezmýlí,
jí rozeznávám vonný květ a blín,
dnes zachutná mně rozpustilost vín,
žen vnadami jsem zítra opilý,
nadšením písně jásám za chvíli.
Smyslnost vln, v nich kolébání třtin,
mně stejně radosti jak vědy taj,
hra nesmyslná, samota i dav,
skutečno cením, chápu zbožnou báj,
noc modré luny slast mně, slunný den,
rozkoší světa oblek’ všech jsem háv;
dnes miluji a láskou žiji jen.