Rackové bílí,
smělí ptáci,
nad mořem lítají
v bouři a jasu –
veselí!
Když vše se hrozí,
modlí se, zmírá,
rackové smějí se
a rouhají –
děti větru!
Rackové chudí
neztrácejí pranic,
majitelé moře,
obzorů, skal, nebes –
bez bázně proletáři!
Nad vlnou, ve vlnách
nad fjordy blízko hvězd,
v propastech, hlubinách
racků je tančících
slyšeti smích!